Bytostný čin umělce určuje pochod, v němž se tvar stává dílem. Protějšek se naplňuje setkáním, vstupuje jím do světa věcí, aby tam nekonečně působil, aby se z něho nekonečně stávalo "Ono", ale stejně tak nekonečně zase "Ty" – aby obšťastňoval a inspiroval. "Ztělesňuje se": jeho tělo vystupuje z proudu bezprostorové, bezčasové přítomnosti na břeh existence.

Martin Buber – Já a Ty

Pro někoho je malování koníčkem, pro jiného celoživotní kariérou… Pro mne je především prostorem setkání: se sebou samým, s emocemi, s tajemstvím. Proces tvorby se mi stává příležitostí objevovat neustále nové podoby či "tváře" Krásna, jež nás obklopuje a přebývá v našem nitru. Když maluji, snažím se vstoupit s ním do dialogu, naslouchat a nechat se vést. Někdy se inspirace vynoří takřka během okamžiku, opanuje vědomí a domáhá se ztvárnění, jindy se obraz rodí pomalu a v bolestech. Společné je jim to, že vyvěrají z hlubin nitra a proces jejich zrodu mne formuje a proměňuje. Jsou svědectvím o dialogu, který se odehrává v tajuplných hlubinách našeho bytí, kterou nelze obsáhnout slovy a pojmy. K malování mě motivuje vnitřní potřeba "sdělit nesdělitelné".